expediční prostřehy
A máme to za sebou, už pár týdnů. Letos nebudu psát takové
sebelítostné, zničující a depresivní výlevy jako minulý rok, kdy jsem
expediční věci dával dohromady pár dní po. V plném proudu upicitidy.
Stejně tak se nechci opakovat jako při závěrečném hodnocení, že expa
byla skvělá, stejně tak jídlo, dobrý lidi, bla bla bla, všichni to
víme… A že bych přišel s něčím novým, nevím, dá se to
ještě? Asi, zkuste to si to sami! mě to nejde :)
Vlastně jsem zaznamenal asi jedinou změnu, konkretně už nevyjídám
lednici o půlnoci jako v předchozích 4 letech a ani jsem moc
neponocoval, jen jsem spal a spal, regeneroval a detoxoval… Proto se také
netěšim do školy, ne z klasických důvodů ale kvůli něčemu novému.
Bude se mi učit hůř, jelikož jsem v okolí penthausu, v něm, na
vodárně, kolem parkoviště, u Žižky, na Plotě a tak podobně
pozabíjel asi většinu mozkových buněk, tak mi držte palce :)
Stejně tak jsem poztrácel pár (asi desítek) fotek. Nevím jak jsem to
dokázal, zřejmě focením na jiné foťáky než můj a tak některé moje
obrázky zmizely po formátování a přesunech z karet na disky a
z disků na jiné v křemíkovém nebi, kdo ví. Dokonce jsem letos
měl vlastní zrcadlovku a povedlo se mi nafotit méně fotek než minulý rok,
kdy jsem neměl foťák žádný, návod jak na to po mě nechtějte :) Snad to
napravím příště ;)
K fotkám později, ještě tu mám pár expedičních postřehů, seřazených chronologicky, hlavní aktér jsem většinou já, jsou to moje postřehy :)
- Jídlo je tak dobrý, že člověk musí po týdnu zatahovat břicho (na tom jsme se shodli s Jirkou Duškem, po tom, co si všiml že mam vanu a občas na koncentraci břišního svalstva zapomenu :)
- Ty jo Jano, trvat expa ještě týden, začnu jíst rukama. Asi dva dny na to jí Terka řízek rukama
- Bavíme se s Terkou při posledním odpalování raket na louce (18.9.): Povídá že nesnáší expediční slazenej čaj, už ho nemůže ani cejtit, vidět, pít, blee a podobně. Jednoduše jí řeknu (s úšlebkem), jestli už zkoušela tu malou várnici, že je v ní dost hořkej a neslazenej čaj…. Co vám budu povídat, vykulila oči nad touhle novinou a já se smíchy popadal za břicho :)
- Chodím spát do boroviček v rohu hvězdárny, přes neudržovanou trávu na louce už mam vyšlapanou v podstatě přímou cestičku. Vzbudím se po táboráku, vycházím ze své borovičkové ložnice a co nevidím, kolem pěšinky se vlní sinusovka. Jo to je tak když se kombinuje minimum spánku, maximum četby, oslava dvacetin a půlnoční bazenkování… výsledkem jsou bílé stránky (a decentní bolest v krku) :)
Obrázky – letos je jich míň, ale snad se budou také líbit, pod kliknutím je galerie
Expediční Děti, aneb malé zpestření. Občas jsem si
myslel, že ti škvrňata mají v sobě malou jadernou elektrárnu a já
jí chtěl taky :)
Expediční Drobnosti, vždycky se najde něco, co nejde
zařadit
Expediční Xichti, expedičníci :)
Pokud chcete, pro srovnání fotky z minulého roku : zde v galerii
(další pokud) Pokud byste měli problémy s flashem, pomalostí internetu a nevim co ještě, tak menší verze v zipu a bez komentářů si můžete stáhnout tady:
a díky za přečtení, na apu, mikru nebo za rok ahoj :)
| 
vydáno 2 září, 22:33